Diabetes významným způsobem přispívá k celkové nemocnosti a mortalitě. Nová antidiabetika – glifloziny (inhibitory sodíko-glukózového transportéru-2) vykazují řadu pozitivních účinků, které spadají mimo rámec jejich hypoglycemického působení. Mechanismy, jak je toho dosaženo, zatím nejsou dobře objasněny, zejména u nediabetické hypertenzní choroby. Patofyziologický podklad tří experimentálních modelů hypertenze (hereditárně hypertriglyceridemického potkana, spontánně hypertenzního potkana s vloženým lidským genem CRP a Ren-2 transgenního potkana) je zcela odlišný. Budeme proto studovat vliv léčby empagliflozinem na metabolické poruchy a úlohu zánětlivých procesů v orgánovém poškození, a to ve vztahu k příslušným změnám genových expresí v rozvinutých stadiích hypertenzního onemocnění, což by mohlo přispět k detailnímu porozumění příznivých organoprotektivních účinků gliflozinů.
