Thiazolidinediony (TZD) jsou široce používány při léčbě inzulinové resistence u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM). Tato léčba je však spojena s některými nežádoucími účinky. Je proto zapotřebí nových léčebných postupů, které by umožnily použít nižších (suboptimálních) dávek TZD v kombinaci s dalšími farmakologickými či dietetickými intervencemi.
Naše předchozí výsledky (Kuda et al. 2009. Diabetologia; Horakova et al. 2012. PLoS One; Kus et al. 2011. PLoS One) ukazují potenciál omega-3 při posilování účinku suboptimálních dávek TZD.
Účinek TZD na inzulínovou citlivost je vysvětlován aktivací PPARγ nukleárních receptorů, která je spojena se zvýšenou produkcí adiponektinu a stimulací AMP aktivované proteinové kinázy (AMPK). Naše výsledky však naznačují, že mechanizmus účinku suboptimálních dávek TZD je pravděpodobně nezávislý na ose adiponektin-AMPK a odráží modulaci jaterního lipidového metabolismu vlivem TZD, což vede ke změnám lipidového profilu v plazmě. Cílem tohoto projektu je analyzovat účinek TZD na modelu myši s vyřazeným genem pro AMPK, v závislosti na dávce TZD. Odhalení mechanismu účinku různých dávek TZD pomůže navrhnout nové postupy kombinované léčby pacietů s DM, které omezí možná rizika léčby s TZD a sníží také její finanční náročnost.
Výzkum je podporován grantem od GAČR (P301/11/0226; 2011-2015), hlavní řesitel: RNDr. Pavel Flachs, Ph.D., FgÚ AV ČR; spoluřešitel: RNDr. Eva Tvrzická CSc., 1. LF UK.
Pokusy na zvířatech doplňujeme i zkoumáním tkáňových kultur. Na obrázku jsou olejovou červení obarveny tukové kapénky v preadipocytech a diferencovaných adipocytech.
